Už koncem 2. tisíciletí př. n. l. bylo území dnešního Italska osídlené indoevropskými kmeny (Italikové, Ilyrů), od 8. století př. n. l. stále větší vliv získávají Etruskové; jih poloostrova a Sicílii kolonizuje Řekové, Keltové však od 5. stol. před n. l. etruskovou civilizaci oslabují. Postupně všechny tyto národy ovládl Řím (založený podle tradice r. 753 př. nl). V tzv.. královské době v Římě vládlo kmenové zřízení. Po vypuzením Etrusků koncem 3. stol. před n. l. vznikla republika, která díky vojenské síle a státnímu zřízení postupně ovládla území dnešní Itálie a v boji proti Kartágu a Řeckým státům získala hegemonii ve Středomoří. Na obrovských teritoriích šířila vyspělou antickou kulturu a techniku. Takové území se ale těžko spravovalo. V r. 27 n. l. bylo obnoveno císařství. Hospodářský a politický úpadek v 3. stol. si vyžádal ekonomické a politické reformy, militarizaci a přijetí křesťanství za státní náboženství. V 4. stol. n. l. se centrum říše přesunulo na východ, vznikl Nový Řím - Konstantinopol. Itálie byla součástí západořímské říše, která v nájezdech zejména germánských kmenů zaniká a teritorium se rozpadá na množství státečků. Na východě vzniká byzantská říše.

V r. 754 se stal Řím součástí papežského státu. Sicilské království, které těžilo z hospodářských styků s arabskými a byzantskými oblastmi se stalo jedním z nejvýznamnějších států ve Středomoří. Středověká Itálie patřila k nejvyspělejším evropským zemím, města Benátky, Janov, Miláno, Florencie nebo Pisa charakterizoval progresivní společenský vývoj a již v 14. stol. se tam začaly formovat kapitalistické vztahy. Kulturní a hospodářský rozkvět vyvrcholil v 15. stol., Itálie dala evropské kultuře renesanci i baroko.

Ve válkách v r. 1494-1559 politický i hospodářský vývoj ustal a většinu země ovládli španělští Habsburkové. Války o španělské i rakouské dědictví v 18. stol. přispěly k prohloubení ekonomické zaostalosti. Feudalizmus na teritoriu roztříštěném na malé statiky otřásly napoleonské války. V r. 1861 bylo vyhlášeno Italské království, panovníkem se stal sardinský král Viktor Emanuel II. Poslední dvě samostatné oblasti (Benátsko a Řím) byly připojeny v r. 1866 a 1870 a Řím se stává hlavním městem království. Koncem 19. stol. začíná na severu (Milán, Janov a Turín) rychle rozvíjet průmysl (v r. 1899 vznikla firma FIAT).

V r. 1922 byla nastolena fašistická diktatura (ministerským předsedou se stal Benito Mussolini). Neúspěšným útokem na Francii vstoupila Itálie v r. 1940 do 2. světové války a s Německem a Japonskem uzavřelo Pakt tří. V r. 1943 se rozšiřuje partyzánské hnutí, v červenci 1943 na Sicílii přistávají spojenci a v září podepisuje Itálie bezpodmínečnou kapitulaci a Německo v části země nastoluje okupační režim. Spojenci jich však postupně vytlačily. Referendum o formě státu 2. června 1946 rozhodlo o nastolení republiky. V r. 1949 vstupuje Itálie do NATO a Evropské rady.